|
|
Ted
rovnou preskocim nekam na zacatek rijna lonskeho roku. Tam nekam
se datuje me rozhodnuti prodlouzit si muj pobyt na NZ s cilem prvnich
letnich vanoc meho zivota. Vse vsak zaviselo na penezich a tudiz praci. Zakladni informace o pracovnich prilezitostech na farmach a sadech jsem
mel od pratel jiz z Wellingtonu. Takze na nasi cestu okolo NZ jsem vyrazil
se seznamem backpackeru, ktere maji u svych popisu
poznamku " sezonni prace mozna". K tomu jsem vyuzil
"brozuru" BACKPACKER NZ a TNT noviny. Oboji je zdarma a da
se poridit v INFO centrech, Info Koutcich a na dalsich asi
milionech mistech. Myslim, ze NZ je cestovne - reklamnimy a informacnimy
letaky primo prospekovan. |
 |
A
tak jsem se po ruznu ptal a snazil se ziskat co nejvice informaci kdy, kde
a co. Vysledkem bylo, ze nejblizsi moznost je protrhavani jablek, ktere
zacina v pulce listopadu a trva nekdy do vanoc. Zaroven jsem si za
misto sveho kolchozniceni vybral Napier. Nekolik
malo dni v predstihu jsem se telefonicky domluvil s majitelem
backpackeru, jmenem Tony, ze se kolem 20. listopadu se u nej ubytuju a ze
bych rad pomohl nejakou tu jablon
zbavit prebytecnych jablicek. Nejsem
si jisty jestli to bylo v utery, ale vim urcite ze byl pekny parak, kdyz
jsem dorazil autobusovou linkou Wellington - Napier na Hawke Bay.
Nabehl jsem na backpacker a ubytoval se. Pri placeni 10$ -ve kauce za klic
od pokoje mi Tony oznamil, ze jiz zitra me ocekava muj novy pracedarce. A
pridal par istrukci. Druhy den v 7.10 rano jsem se dle techto istrukci
zacal shanet po Janny. Po chvilce jsem se dopatral k
bande lidicek v Skotsko, Anglicko, Izraelsko, Americkem slozeni, kteri
splhali po zebricich jiz po nekolik malo dni. Nebylo moc casu takze jsme
se predstavili az za jizdy v aute. Na sadu nas privital, stejne jako
kazde nasledujici rano, osobne farmar. Ten nas - novacky vybavil zebrikem
a potrebnyni radamy co trhat a co nejlepe na strome zanechat. Kazdemu
pridelil jednu radku, line neboli row a popral Good Luck.
Tudiz,
vzhuru do prace.
Po svacine si to v
bile terenni Toyote prihasil muj pravy zamestnavatel
jmenem MIKE. Po vzajemnem predstaveni a prohozeni par forku nam
rozdal pracovni smlouvy a formulare pro TAX. A pridal skoleni
bespecnosti prace. Priznavam, ze z nej moc nevim. Kiwactina dava obcas
poradne zabrat. Cloveku se zda, ze to s anglictinou 
nema nic
spolecneho. Kazdopadne, ted uz nic nebranilo na plno si uzivat trhani,
splhani po zebriku a premysleni jak byt co nejrychlejsi - dolarky jsou
dolarky. Po 10 dnech jsme se presunuli na druhy sad pak treti, ctvrty...
.Cas plynul zavratnou rychlosti. Vanoce byly na dostrel, finning dodelan
a muj prvni pobyt na H.B. temer naplnen. Ne na dlouho...
Dil druhy - Kdyz na sadech je
opravdu zivo V
pulce ledna zavane vzduchem vune zralych broskvi a to je jasny signal,
ze sezona pickeru je tady. Se sberem broskvi se pomalu rozjizdi hrusky,
nektarinky, mandarinky a prvni jablka. Hlavni sezona vsak vybouchne o
mesic pozdeji. To se pak uz opravdu stovky cesacu vrhnou se svymi
bagy na stromy, aby se kazdodenne snazili naplnit co nejvice binu. Bin
to jsou $$$ a pro ty se to prece dela. Ja
jsem z duvodu zaneprazdneni ve Wellingtonu dorazil na H.B az v pulce brezna.
Opet jsem si to primo z autobusu namiril do stareho znameho backpackeru. Nasel
jsem tu par starych znamych tvari a posledni, pro me reservovanou,
postel. Jasna znamka, ze sezona je v plnem proudu. Vecer jsem
vytocil cislo meho contaractora - Mika. Ten znovu spolehlive zapracoval
a druhy den jsem opet pracoval.
|
Pridelil me k tymu 3 Cechu /Mira,
Dusan, Tomas/ ze stejneho backpackeru, 4 Kiwaku-trhacu, 1
maora-traktoristy a maorky - supervizora. Prvni dny nas Maorsti pratele
+ Make urputne ucili co do binu muze prijit a co ne, jak trhat...
- proste novacci se musi radne vycvicit. My jsme se snazili jak se dalo a
tak nastesti brzy vse pominulo. Pouze obcasne ostre sledovane exportni
trhani bylo vyjimkou. To se pak sjizdeli vsichni bossove a hlidali kazde
jablko, ktere kdokoliv dal do binu. Opet
jsme prejizdeli ze sadu na sad. Pominu-li 4 dny Velikonocniho volna
kdy se cely NZ temer zastavil, jsme se temer nezastavili. V prumeru
se denne delaji 4 - 5 binu tj. cca 80$ po TAXu. Nam se to podarilo
vytahnout na 6 az 7 denne. Historek o 13 a vice binech denne tu koluje na milion. Mozna je to mozne, mozna ne. Ja to nikdy na
vlastni oci nevidel. |
Je jasne
at se na backpackeru bavite s kym chcete a ocemkoliv chcete nakonec se rec
vzdy stoci k praci. A jak jsme to tak poslouchali pomalu jsme dochazeli k
zaveru se jsme tochytli docela dobre. Trhani jablek neni z tech nejlehcich
praci. K naplneni bagu, ktery se nosi na ramenou je potreba 15 kg jablek.
K naplneni binu je zapotrebi 27 bagu a k tomu je potreba zapocitat splhani
pozebriku. Kdyz vas k tomu celej den nekdo neustale poucuje, kontroluje
bin a rada je dlouha ze na konec neni videt - da to zahul. Nastesti
ta druha cast se nas opravdu moc netykala. A opet stare zname - kdyz se
pracuje, obcas neco popije a uzije, cas utika jako voda. Ja ted po 5
tydnech sedim v autobuse Napier - Wellington a pocitam za kolik vyda
posledni tyden. K nasemu prekvapeni i pres temer konec sezony to nebude
spatne. Ve stredu je party na ukonceni sezony, ale o tu prijdu. Povinnosti
jsou povinnosti. Takze jsem se vcera rozloucil se svym bossem a farmari
kde jsme delali, poprali jsme
si hodne stesti a slibili, ze zustamen ve spoje pro pripadne zajemce o praci na pristi sezonu.
Kazdy je tu vitan. Mozna je
cas zacit premyslet. Do listopadu je kousek a cesta na Novy Zeland
dlouha. Takze: " Jak, ze je to s tou praci u tech Kiwaku -
farmaru? - hodni lidi, krasna zeme, ne zrovna spatne penize /Austarlie ci
USA to vsak neni - milion ci na barak se urcite nevydela/, ne zrovna lehka
prace, par novych pratel a snad trochu lepsi anglictina. Tak to vidim ja.
|