Moje farmarske story 

                        ( Dil prvni - finning , Dil druhy - Kdyz na sadech je opravdu zivo )

Dil prvni - Finning
Par lidicek se me ptalo "Jak to chodi s praci na farmanch u tech Kiwaku" A protoze jsem v jadru liny clovek na psani e-malilu tak vznikaji tyto stranky.  Nekladou   si za cil byt detailne presne a technicky odborne. Proste je to popis kousku meho pobytu na Novem Zelandu.  Muj pribeh o dosednutin na letisti ve Wellingtonu, 4 mesicich skoly tamtez, 7.500 km natocenych na tachometru behem temer 2 mesicniho cestovani po obou magickych ostrovech NZ snad jednou take zverejnim. Bajecni lide a nadherna zeme si zaslozi detailni vypraveni. Takze o tom az pozdeji - snad.

Ted rovnou preskocim nekam na zacatek rijna  lonskeho roku. Tam nekam se datuje me rozhodnuti  prodlouzit si muj pobyt na NZ s cilem prvnich letnich vanoc meho zivota. Vse vsak zaviselo na penezich  a tudiz praci. Zakladni informace o pracovnich prilezitostech na farmach a sadech jsem mel od pratel jiz z Wellingtonu. Takze na nasi cestu okolo NZ jsem vyrazil se seznamem backpackeru, ktere maji u svych popisu poznamku " sezonni prace mozna". K tomu jsem vyuzil "brozuru" BACKPACKER NZ a TNT noviny. Oboji je zdarma a da se poridit v  INFO centrech, Info Koutcich a na dalsich asi milionech mistech. Myslim, ze NZ je cestovne - reklamnimy a informacnimy letaky primo prospekovan.

A tak jsem se po ruznu ptal a snazil se ziskat co nejvice informaci kdy, kde a co. Vysledkem bylo, ze  nejblizsi moznost je protrhavani jablek, ktere zacina v pulce listopadu a trva nekdy do vanoc. Zaroven jsem si za   misto sveho kolchozniceni vybral Napier. Nekolik malo dni v predstihu jsem se telefonicky domluvil s majitelem backpackeru, jmenem Tony,  ze se kolem 20. listopadu se u nej ubytuju a ze bych rad pomohl nejakou tu jablon zbavit prebytecnych jablicek. Nejsem si jisty jestli to bylo v utery, ale vim urcite ze byl pekny parak, kdyz jsem dorazil autobusovou linkou Wellington - Napier na Hawke  Bay. Nabehl jsem na backpacker a ubytoval se. Pri placeni 10$ -ve kauce za klic od pokoje mi Tony oznamil, ze jiz zitra me ocekava muj novy pracedarce. A pridal par istrukci. Druhy den v 7.10 rano jsem se dle techto istrukci zacal shanet po Janny. Po chvilce jsem se dopatral k bande lidicek v Skotsko, Anglicko, Izraelsko, Americkem slozeni, kteri splhali po zebricich jiz po nekolik malo dni. Nebylo moc casu takze jsme se predstavili az za jizdy v aute.
Na sadu nas privital, stejne jako kazde nasledujici rano, osobne farmar. Ten nas - novacky vybavil zebrikem a potrebnyni radamy co trhat a co nejlepe na strome zanechat. Kazdemu pridelil jednu radku, line neboli row a popral Good Luck. Tudiz, vzhuru do prace.
Po svacine si to v bile terenni Toyote prihasil muj pravy zamestnavatel jmenem MIKE. Po vzajemnem predstaveni a prohozeni par forku nam rozdal pracovni smlouvy a formulare pro TAX.  A pridal skoleni bespecnosti prace. Priznavam, ze z nej moc nevim. Kiwactina dava obcas poradne zabrat. Cloveku se zda, ze to s anglictinou  nema nic spolecneho. Kazdopadne, ted uz nic nebranilo na plno si uzivat trhani, splhani po zebriku a premysleni jak byt co nejrychlejsi - dolarky jsou dolarky.
Po 10 dnech jsme se presunuli na druhy sad pak treti, ctvrty... .Cas plynul zavratnou rychlosti. Vanoce byly na dostrel, finning dodelan a muj prvni pobyt na H.B. temer naplnen. Ne na dlouho... 

Dil druhy - Kdyz na sadech je opravdu zivo
V pulce ledna zavane vzduchem  vune zralych broskvi a to je jasny signal, ze sezona pickeru je tady. Se  sberem broskvi se pomalu rozjizdi hrusky, nektarinky, mandarinky a prvni jablka. Hlavni sezona vsak  vybouchne  o mesic pozdeji. To se pak uz opravdu stovky cesacu vrhnou se svymi bagy  na stromy, aby se kazdodenne snazili naplnit co nejvice binu. Bin to jsou $$$ a pro ty se to prece dela.
Ja jsem z duvodu zaneprazdneni ve Wellingtonu dorazil na H.B az v pulce brezna. Opet jsem si to primo z autobusu namiril do stareho znameho backpackeru. Nasel jsem tu par starych znamych tvari a posledni, pro me reservovanou, postel. Jasna znamka, ze sezona je v plnem proudu. Vecer jsem vytocil cislo meho contaractora - Mika. Ten znovu spolehlive zapracoval a druhy den jsem opet pracoval. 

Pridelil me k tymu 3  Cechu /Mira, Dusan, Tomas/ ze stejneho backpackeru, 4 Kiwaku-trhacu, 1 maora-traktoristy a maorky - supervizora. Prvni dny nas Maorsti pratele + Make urputne ucili co do binu muze prijit a co ne, jak trhat... - proste novacci se musi radne vycvicit. My jsme se snazili jak se dalo a tak nastesti brzy vse pominulo. Pouze obcasne ostre sledovane exportni trhani bylo vyjimkou. To se pak sjizdeli vsichni bossove a hlidali kazde jablko, ktere kdokoliv dal  do binu. Opet jsme prejizdeli ze sadu na sad. Pominu-li 4 dny Velikonocniho  volna kdy se cely NZ temer zastavil, jsme se temer nezastavili. V prumeru se denne delaji 4 - 5 binu tj. cca 80$ po TAXu. Nam se to podarilo vytahnout na 6 az 7 denne. Historek o 13 a vice binech denne tu koluje na milion.  Mozna je to mozne, mozna ne. Ja to nikdy na vlastni oci nevidel.

 Je jasne at se na backpackeru bavite s kym chcete a ocemkoliv chcete nakonec se rec vzdy stoci k praci. A jak jsme to tak poslouchali pomalu jsme dochazeli k zaveru se jsme tochytli docela dobre. Trhani jablek neni z tech nejlehcich praci. K naplneni bagu, ktery se nosi na ramenou je potreba 15 kg jablek. K naplneni binu je zapotrebi 27 bagu a k tomu je potreba zapocitat splhani pozebriku. Kdyz vas k tomu celej den nekdo neustale poucuje, kontroluje bin a rada je  dlouha ze na konec neni videt - da to zahul. Nastesti ta druha cast se nas opravdu moc netykala.
A opet stare zname - kdyz se pracuje, obcas neco popije a uzije, cas utika jako voda. Ja ted po 5 tydnech sedim v  autobuse Napier - Wellington a pocitam za kolik vyda posledni tyden. K nasemu prekvapeni i pres temer  konec sezony to nebude spatne. Ve stredu je party na ukonceni sezony, ale o tu prijdu. Povinnosti jsou povinnosti.
Takze jsem se vcera rozloucil se svym bossem a farmari kde jsme delali, poprali jsme si hodne stesti a slibili, ze zustamen ve spoje pro pripadne zajemce o praci na pristi sezonu. Kazdy je tu vitan. Mozna je cas zacit premyslet. Do listopadu je kousek a cesta na Novy Zeland dlouha.
Takze: " Jak, ze je to s tou praci u tech Kiwaku - farmaru? - hodni   lidi, krasna zeme, ne zrovna spatne penize /Austarlie ci USA to vsak neni - milion ci na barak se urcite nevydela/, ne zrovna lehka prace, par novych pratel a snad trochu lepsi anglictina. Tak to vidim ja.